Spisovatel se střídavě díval do mapy a na město. Nemyslel
na to, kde asi je, ale bál se dívat do mapy a v těch vteřinách nevidět město,
které měl vidět. Jako když turisté všechno vidí jen přes hledáček svého foťáku.
Bylo mu trapně. Zastrčil si mapu do zadní kapsy, típl cigaretu a podíval se na
kostelní hodiny. Bylo tam vždycky poledne nebo půlnoc, ale pokaždé se musel
podívat. Je to marný.
Aby nestál na rohu jako ztracený kandelábr, spisovatel vešel
do nejbližší hospody, zakouřené a levné. Skvrny z minulé noci byly stále na
stolech, slabý pach ranní kávy stále ve vzduchu. Sedl si k oknu a pomyslel
si, že se nebude muset začlenit mezi starouše pijící po ránu, když se bude
dívat ven. Ti jen mluvili, pili a smáli se jako v Menzelově filmu. I když tato
analogie se týkala jeho předsudků, ne starých lidí: vždycky si chtěl
představovat Čechy tak, jak je viděl ve filmech a četl o nich v knihách. Ale
spisovatel je samozřejmě jen pozoroval přes přísně odrážející okno, nechtěl na
ně zírat. Mezitím sám sebe přeměřil pohledem a byl spokojený, byl to ješitný
muž. Spisovatel si odkašlal v deklarativních větách: “ehm, ehm”, s důrazem na
druhé zakašlání. Oni striktně kašlali vždy dvakrát a vždycky dali důraz na konec.
Ani o jeho kašlání se nedalo pochybovat. Určitě se baví o pivě a vepřovém
kolenu, pomyslel si spisovatel, protože byl také snob.
Ale staří lidé si o ničem takovém nepovídali. Spisovatele
si všimli, ale nevěnovali mu pozornost. Jeden z nich hlasitě řečnil, funěl a
potil se. Všichni se na něj dívali. Pásek mu rozděloval obrovské břicho na dvě
části, čistě oholená brada mu svítila. Jeho hnusný dech ostatní v jeho
společnosti přesně upozornil, že má dva špatné zuby a že není možné smát se
hlasitěji než on. Především když mu jeho vlastní historka připadala vtipná. Chlápek
s lesklou bradou vyprávěl tento příběh: jeho syn žije v Austrálii, přečetl si
to v místních novinách. Bylo to přesně tak, jak řekl. Řidič kamionu během řízení
pojídal slané buráky a neustále kouřil, v levé ruce cigaretu, pravou nabíral
buráky z držáku na pití. Chlápek s lesklou bradou ty pohyby předvedl. Při
vjezdu na dálnici nastavil zámek volantu a opřel se. Najednou zaměnil pohyby a
vdechl buráky. Pan lesklá brada se teatrálně chytil za krk. Rychle se udusil. Australské
dálnice jsou neuvěřitelně rovné. Pouští s plnou nádrží a zamčeným volantem
dojel až na západní cíp, kde ho očekávali. Náklad ještě nebyl vyložen, když někdo
ucítil zápach z řidičské kabiny. Pan lesklá brada se zapitvořil. Tomu se říká
dobrý zaměstnanec, řekl a skřípavě se zasmál, ještě hlasitěji, než když
vyprávěl příběh. Byl trochu zadýchaný, napil se piva, opakoval pointu ještě
jednou tišeji a posadil se zpátky na židli.
Spisovatel se podíval trochu překvapeně přes rameno na
odraz v zrcadle. Měl pocit, že se smějí jemu, protože se na sebe díval v okně
asi deset minut a předstíral, že objevuje krásy města. Všiml si, že mu nevěnují
pozornost, a stáhl se zpátky do neexistující hloubky okna. Prohlédl si svoje vrásky,
nerovné zuby a nepravidelný plnovous. Na chvíli dokonce věřil, že se odtud bude
dívat na město. Zatím si ani nevšiml děcka, které málem padalo z kočárku při
záchvatu vzteku.
Tento projekt
vznikl v rámci programu uměleckých rezidencí OPEN A.i.R. - Plzeň 2015 Evropské
hlavní město kultury a za podpory společnosti Plzeň 2015, o.p.s.
0 comments:
Post a Comment